Co mají společného kostkový cukr, polarograf, bleskosvod, kontaktní čočky, oblouková lampa, ruchadlo? Vše patří mezi vynálezy, na které může být naše malá země ve středu Evropy pyšná. Do zlatého fondu českých vynálezů můžeme zajisté přiřadit nohejbal či národní házenou a také trampský sport. Tak jako svět zná jména vynálezců Jakuba Kryštofa Rada, Jaroslava Heyrovského, Prokopa Diviše, Otty Wichterleho, Františka Křižíka, Václava a Františka Veverkových, nemělo by se zapomenout ani na jména průkopníků zmíněných sportů.
Řada jedinečných oblastí lidské činnosti požívá určité ochrany či popularity, která sebou nese určitá sekundární zvýhodnění. Asi nejznámějším je ochrana světového kulturního a přírodního dědictví, zaštítěná organizací UNESCO. Ta kromě hmotných památek zahrnuje i činnosti nehmotného charakteru, jako jsou národní zvyky, slavnosti, řemeslné činnosti. V ČR nalezneme na seznamu nehmotného kulturního dědictví UNESCO např. tanec Slovácký verbuňk, sokolnictví, masopust, slavnost Jízda králů, loutkařství, modrotisk, vorařství nebo ruční výrobu skla.
Ve sportovní sféře se na rozdíl od kulturní na národní dědictví nehraje, alespoň ne formálně. Ale každý z nás jistě cítí, že sport je pro formování člověka neméně důležitý. Sportovní odvětví, které se v zemi zrodí, může být a mělo by být právem také považováno za nehmotné národní dědictví. Občas se v médiích setkáváme s označováním některých sportovních odvětví jako národního sportu. Fakticky však, hovoří-li se v českých médiích o národním sportu, tento titul v ČR bezesporu náleží právě nohejbalu, národní házené a trampskému sportu.
