Tramping je další z českých fenoménů. Jedná se o volnočasovou aktivitu s kulturním a sportovním přesahem. Její vznik se oficiálně datuje rokem 1918, kdy vznikla první trampská osada Ztracená naděje. Tramping navazuje na dvě organizovaná mládežnická světová hnutí, vycházející z turistiky i znalosti přírody - woodcrafting a skauting. Obě našla velmi brzy své průkopníky v českých zemích, kde se rozvíjela od roku 1911. Část skautů a woodcrafterů ale nechtěla být vázána a zejména ti starší přešli k tzv. divokému trampingu. Spolu s dalšími skupinkami (např. turisté a vodáci ze sportovních klubů) vytvářeli volné společenství, částečně organizované v trampských osadách.
Právě v trampských osadách byly pěstovány různé sporty, ať už importované ze zahraničí, nebo zde zrozené. Často byla pravidla těchto sportů výrazně upravována místními podmínkami, zejména možnostmi zázemí. Proto i zde můžeme hovořit o trampském sportu jako o českém sportovním dědictví.
A kterým že sportovním odvětvím se trampské osady věnovaly nejvíce? Z těch z „národní“ skupiny je to jednoznačně nohejbalu. Z celosvětově rozšířených hřišťových kolektivních sportů určitě fotbalu (kopané) a volejbalu (podbíjené, americké podbíjené, deblové i šestkové odbíjené). O něco méně už pozemnímu hokeji, stolnímu tenisu (pingpongu) a tenisu (pálkované). V zimním období lednímu hokeji nebo bandy hokeji. Z individuálních sportů se těšily oblibě lehkoatletické disciplíny, zejména běhy a chůze. Dále pak lukostřelectví. Na vodě se pak dařilo kanoistice (na kanoi i kajaku). V zimním období pak bylo oblíbeným běžecké lyžování.
